Byt je část domu. Je to místnost nebo několik místností určených bydlení jednoho člověka, spolubydlících nebo celé rodiny. Byt je buď jedna místnost, nebo více místností vhodným způsobem propojených, které jsou oddělené od zbytku domu. Celý prostor lze uzamknout. Tyto místnosti slouží k ubytování jedné nebo více osob. Obvykle žijí v jednom bytě příslušníci jedné rodiny. Velikost bytu se uvádí dvěma různými způsoby. Buď se počítá podlahová plocha bytu v metrech čtverečních, nebo se uvádí počet místností. Při počítání místností platí jistá pravidla. Kuchyně, koupelna, záchod a chodba se jako místnosti nepočítají. Ložnice, obývací pokoj, pracovna a ostatní obyvatelné místnosti se počítají jako místnosti. Pokud je součástí bytu i podkroví, musí podkrovní místnosti splňovat určitá kritéria, aby se jako místnosti započítávaly. Tato kritéria předepisují určitou minimální podlahovou plochu a světlou výšku stropu. Podle doby, kdy byl byt postaven se rozlišují na byty ve staré zástavbě a novostavby. Přesná hranice ale neexistuje. Byty ve staré zástavbě mají obvykle mnohem vyšší místnosti (často více než 2,6 m), vysoká okna a tlusté stěny. Často jsou ve starých bytech na podlaze parkety. Mezonet (z francouzského maisonette – domeček) je velký vícepodlažní byt umístěný v bytovém domě. Stavebně se může jednat o propojení dvou bytů nad sebou vnitřním schodištěm (rekonstrukce starších bytových domů), propojení nejvyššího patra s podkrovím (podkrovní vestavby), nebo předem plánovaná nadstavba na ploché střeše objektu (u novostaveb). Obvyklá dispozice je kuchyně spojená s jídelnou, obytným prostorem a příslušenství v dolním patře, několik ložnic a druhá koupelna v horním. V mezonetu se spojují výhody bydlení v bytě a domě. Především je oddělena privátní část bytu (ložnice) od té tak zvaně společenské. Mezonetový byt často skýtá krásný výhled, díky velkým oknům a často také terase. Výhodou je i klid mimo dosah přízemního hluku.